Já a předsevzetí

IMG-20200113-WA0067

ANNIE RUBEŠOVÁ

Tento článek je součástí blogerské výzvy 2020.

www.nabloguzalezi.cz

Na začátku každého roku si píšu svá přání, sny, předsevzetí na další rok. Někdy si to napíšu jen tak na papír, někdy do počítače, někdy kreslím obrázky. Nemám jednotnou formu, protože každý rok se mi líbí něco jiného.

Jedna věc je předsevzetí udělat (napsat, nakreslit, vytvořit) a druhá opravdu ho splnit. Na konci každého roku si poté odškrtávám svůj seznam.

Posledních 5 let se mi vždy podařilo splnit aspoň 90 %, což považuji za úspěch.

Přišla jsem totiž na to, že předsevzetí musí být taková, aby se dala reálně splnit. Musí být praktická. Můžou být těžká, ale splnitelná. Můžu si tedy dát předsevzetí, že navštívím jednu novou zemi – to je reálné. Předsevzetí, že si postavím nový dům je v mém případě nereálné, proto si takové předsevzetí ani nedám.

Již 2x za svůj život jsem si dala předsevzetí, že pojedu studovat do zahraničí. V obou případech jsem to dodržela. Byla to pro mě velká předsevzetí, protože jsem musela udělat hodně kroků k tomu, abych vůbec mohla jet.

To nejtěžší přijde ještě dříve, než odjedete. 

Někdy to papírování a vyřizování může zabrat měsíce až celý rok. A za rok se můžou vaše priority změnit. Pokud tedy vydržíte a překonáte tuto dlouhou dobu vyřizování, máte skoro vyhráno.

Když jsem se poprvé hlásila na Erasmus, paní na první (pouze informační) schůzce řekla, že ti, kdo přišli na schůzku, tak v 95 % opravdu pojedou. Už jen to, že měli odvahu přijít a dozvědět se více informací prý svědčí o tom, že to dotáhnou do konce. Já s tím ovšem úplně nesouhlasím. Na té schůzce nás bylo asi 50, ale odjelo nakonec kolem 20.

Proč? Proč to větší polovina vzdala? Když přišli na schůzku, tak přece chtějí jet. Proč za pár týdnů změní názor?

Vyjet na studium v zahraničí je určitý závazek, můžete to nazvat klidně předsevzetí.

Lidé nemají rádi, když musí slibovat velké věci. Jedna z věcí, která odrazuje lidi je ta, že pokud projdete výběrovým řízením a budete přijati, tak „musíte“ jet. Dávám to do uvozovek, protože samozřejmě pokud se vám stane vážný úraz nebo vás potká nečekaná událost, tak se plány mění. Ve většině případů ale nic takového nenastane a vy máte od té chvíle jakousi povinnost dokončit to, co jste začali.

Od přijetí do odjezdu vás většinou dělí ještě dlouhé měsíce. Je to tedy dost na to, abyste si to mohli z různých důvodů rozmyslet. Můžete dostat perfektní pracovní nabídku, poznat nového přítele/přítelkyni. A najednou nechcete jet, i když jste před tím o to tolik stáli.

Tento fakt – že po přijetí na univerzitu máte povinnost tam jet – je právě to, co odrazuje spoustu studentů. Nechtějí slibovat nic tak velkého, a tak dopředu. A proto raději zůstanou doma.

Studium v zahraničí vás bude nutit vykročit ze své komfortní zóny. A to je jen a jen dobře, protože jinak byste se nikam neposunuli. Možná byste měli pěkné studium i bez toho, ale pořád byste zůstali na stejné úrovni.

Vykročení z komfortní zóny může právě představovat to, že slíbíte a dodržíte to, co jste chtěli na začátku. Nebo se budete muset něčeho vzdát – třeba dobře placené brigády.

Jsou to věci, které nelze jen tak obejít. Já jsem nad tím také přemýšlela a někdy si říkala, zda budu mít stejné příležitosti až se vrátím.

Vzdát se dobrého pro lepší ale stojí za to.

Když jsem v červnu 2017 přijela ze Španělska domů, musela jsem začít svůj život v Česku znova. Opět si najít práci/brigádu, obvolat kamarády, zda na mě nezapomněli. Měla jsem samozřejmě obavy. Bála jsem se, že to bude jiné, horší, už ne tak dobré…

Ale bylo to přesně naopak. Díky zkušenosti v zahraničí jsem si našla brigádu jako recepční v hotelu za 2 dny. Uspořádala jsem si svůj den tak, abych měla čas na sebe a své koníčky. Nechtěla jsem se opět nechat zahltit všemi těmi povinnostmi (škola, práce, rodina).

A splnila jsem si své předsevzetí.

Toto byl můj příběh, ale mohla bych vám tady převyprávět příběhy mých kamarádů, kteří také studovali v zahraničí. Jejich příběhy jsou jiné a přesto stejné. Společné je to, že po této zkušenosti se všem otevřely nové a LEPŠÍ PŘÍLEŽITOSTI.

Navíc, jakmile si splníte jedno velké předsevzetí a vidíte, že to jde, že to opravdu funguje, tak vás to motivuje k dalším odvážným krokům. A teď nemyslím jen studium, ale jakoukoli oblast života.

Share on facebook